Czechferrari.cz

Život může být občas docela paradoxní a u mě se to například až do letošního května projevovalo tak, že ačkoliv se mezi obdivovatele maranellských uměleckých skvostů řadím už 19 let, ještě nikdy jsem nebyl v Maranellu.

Ale to se změnilo a docela zajímavou formou plnou zážitků a neopakovatelných situací.

Když jsme plánovali výlet do údolí motorů, které se rozkládá v kraji (provincii) Emilia Romagna, rozhodli jsme se naši výpravu rozprostřít do čtyř dnů. Hlavním cílem naší cesty bylo Maranello, ale při plánování jsme museli myslet i na ty členy redakce, kteří trochu (více) šilhají směrem k Sant'Agatě Bolognese.

Cesta do Motor Valley je veskrze příjemná, neboť se dá jet neustále po dálnici a proto i když je to více než 930 km, cesta vám velmi rychle uteče. Náladu trochu pokazí nutnost zaplatit rakouskou dálniční známku a hlavně italské mýtné, ale to je bohužel součást hry. Pokud očekáváte romantickou krajinu Toskánska, možná budete ve spíše rovinaté Emillii Romagna zklamáni, ale i zdejší kraj má mnoho půvabů. Co vás na italské straně jistě upoutá je styl výstavby dálnic – úzké jízdní pruhy, povrchově neošetřená svodidla, symbolická odpočívadla pro dva osobní vozy nebo jeden kamion, kde zastavují jen zoufalci a sebevrazi, nebo hustota čerpacích stanic, kdy se obáváte jestli vám od jedné k druhé vystačí nádrž vašeho šetřivého automobilu.

Ještě se nedostanete do Maranella a po cestě již vidíte, že přituhuje. Znenadání se před vámi objeví opuštěná modrá továrna Bugatti Automobili SpA. a stejně rychle zmizí. Jako by se snažila navodit asociaci s osudem výroby posledního pořádného Bugatti – modelu EB110.

Cestou jistě také projedete Modenou. Nezapomeňte proto zastavit u rodného domu Enza Ferrariho, jehož okolí prochází v současné době mohutnou proměnou. V jeho bezprostředním sousedství vzniká Enzo Ferrari Museum, jehož architektonický návrh měl na svědomí český architekt Jan Kaplický. Střet historické zástavby s ultramoderním pojetím staveb pana Kaplického nastává i zde. Na nějaké hodnocení je stále ještě brzy, avšak dnes je již jisté, že romantika starých časů zde skončila. Pár desítek metrů odsud se stále rodí nové automobily Maserati. Když budete pozorní, kromě budov si všimnete různých detailů - nových i některých historických, které přežily do dnešních dnů – jde například o rekonstruované budovy výrobních linek nebo některé brány s historickými cedulemi. Pokud jste v Modeně, můžete zapátrat i po karosárně Scaglietti. Pokud nenarazíte na nerudného vrátného, budete se moci chvíli bavit pozorováním přípravy hotových hliníkových podvozků a karosérií, které jsou odtud transportovány do výrobního závodu v Maranellu k další kompletaci. Ale Modenu ještě neopouštíme, na náměstí Piazza Grande můžete navštívit modenskou katedrálu, ve které proběhlo smuteční rozloučení s Enzem Ferrarim, na Largo Garibaldi se můžete zastavit u domu, který obývá Piero Lardi Ferrari, a každému fanouškovi operního zpěvu není nutno dlouho připomínat, že opodál bydlel Luciano Pavarotti.

Modena je centrum regionu Emilia-Romagna, starověké město, sídlo arcibiskupů a nyní hlavní město motorů, resp. Údolí motorů. V současnosti zde žije více jak 180 tisíc obyvatel. S Modenou jsou spjaty osudy takových značek jako jsou Ferrari, Maserati, De Tomaso, Pagani, Edonis, Bugatti,ale i nedaleko sídlící Lamborghini (Sant'Agata Bolognese, provincie Bologna). Modena se může pochlubit dlouhou a bohatou historií. Ačkoliv není znám přesný rok vzniku města, první zmínky o něm se objevují již ve třetím století před naším letopočtem. Nový domov zde našel tradiční šlechtický rod Este poté, co byl donucen opustit Ferraru. Modena je i tradičním centrem vzdělání. V roce 1175 zde byla založena Università degli Studi di Modena e Reggio Emilia a stala se tak historicky šestou na světě (druhou v Itálii). Modenská univerzita se proslavila hlavně svou fakultou práva a ekonomie. Fanoušci dobrého jídla budou znát Modenu jako centrum výroby balzamikového octa (aceto balsamico). Příznivci vážné hudby nikdy nezapomenou na legendárního tenora Luciana Pavarottiho (1935-2007) nebo na sopranistku Mirellu Freni, která se zde narodila. Moderní dějiny tohoto města, ale asi nejvíc ovlivnil Enzo Ferrari, který se v roce 1898 v Modeně narodil a celý svůj život se pohyboval mezi Modenou a Maranellem. Modena je tradiční historické město se zajímavým uspořádáním a velkým množstvím historických budov a zákoutí. Velkou pýchou města je, že v roce 1997 byla na seznam UNESCO doplněna i raně románská modenská katedrála (Dóm sv. Geminiána), brána Torre Civica a náměstí Piazza Grande. Průvodci tradičně upozorňují i na zvonici Torre Ghirlandina, která je v těsné blízkosti modenské katedrály. Pro svou výšku je viditelná již zdaleka a ze svého vrcholku umožňuje pohled na celé město, ale i daleké okolí.

Když už budete v Modeně, určitě nezapomeňte navštívit showroom společnosti Auto Speak, která se zaměřuje hlavně na prodej historických a závodních vozidel, v době naší návštěvy jsme mohli obdivovat takové skvosty jako jsou Ferrari 250 GT Ellena (1958), Ferrari 330 GT Serie 1, Ferrari 365 GTC/4, Ferrari 250 GTE, Ferrari 330 GTC, Ferrari 328 GTS, Ferrari 360 GT, Ferrari 308 GT/M (maketa), Alfa Romeo Montreal, De Tomaso Mangusta, Qvale Mangusta Evolution, Maserati Trofeo, Lamborghini Diablo Roadster, motory historických Ferrari nebo rám pro stavbu karosérie Ferrari 250 GT Berlinetta SWB.

Maranello je úžasné městečko, které stojí a leží hlavně díky přítomnosti automobilky Ferrari. Továrna město na jedné straně zatěžuje, ale na druhé straně mu poskytuje velké množství daňových příjmů a zaměstnáváním velkého počtu zaměstnanců vytváří dostatečnou kupní sílu pro velké množství živnostníků široko daleko.

Pokud si chcete trochu odpočinout od ruchu města, mohu vám doporučit zkusit vyjet klikatými silničkami směrem na jihozápad od města. Odměnou vám bude krásný výhled do kraje, který je za ranních paprsků kouzelně romantický.

Svět Ferrari se v Maranellu rozkládá nejen za branou továrny, ale i všude před ní. Někteří zaměstnanci bydlí v obytném komplexu nazvaném Maranello Village, ve kterém se nalézá 120 bytů a je od továrny vzdálen 4 km. Péče o zaměstnance se projevuje i v přítomnosti prodejny s potravinami, restaurací, barem, ale i fitness centrem a hřištěm. Mladí lidé se vysokoškolsky vzdělávají v I.P.S.I.A. “A. Ferrari“. Oholit se můžete nechat v původním holičství, kam chodil sám Enzo Ferrari. Nedaleko, na náměstí Piazza Liberta', naleznete nejen Bar Maranello Made In Red Cafe, ale i velmi známou budovu Auditoria Enza Ferrariho. Pokud budete mít štěstí, budete moci nahlédnout do několika servisů vozů Ferrari. Tomu, kdo touží po nějakém suvenýru, modelu, historické relikvii či třeba oblečení, řádně odlehčí peněženku v řadě obchodů se suvenýry (i když jejich řady s postupem doby a stále dokonalejší licenční politikou Ferrari značně prořídly).

Přijet do Maranella a nenavštívit Gallerii Ferrari, to prostě nejde. Mějte však na paměti, že takto uvažují všichni, ale každý nemá dostatek úcty a vychování, aby si v klidu vychutnával kouzlo vystavených exponátů. Proto se do Gallerie vydejte nejlépe v pracovních dnech, o víkendu spíše během siesty nebo v odpoledních hodinách. Pokud se trefíte do návštěvnické špičky, moc si prohlídku neužijete, nedej bože abyste měli odvážné přání dělat fotky bez lidí v pozadí. Automobily vystavené v expozici se průběžně obměňují, proto se dá Gallerie navštívit i vícekrát, aniž byste viděli vždy to samé.

Ferrari svůj výrobní podnik neustále rozšiřuje, vždy se zdá, že už další rozšíření nebude možné, ale vyjednávání občas slaví úspěch. A pokud ne? Mít v sousedství továrnu není moc příjemné, takže i mnohý zatvrzelý vlastník domu nebo pozemku v sousedství vyměkne po letech poslouchání hluku z hal a všudypřítomného svistu klimatizace, která běží nonstop a to i o víkendech. Ferrari ale také předělává již starší budovy uvnitř areálu. Tento osud například postihl jednu již historickou budovu závodu, ze které zbyl jen kus zdi a zbytek byl nahrazen moderní třípatrovou výrobní halou, která je celá zadaná pro výrobu modelu California.

Vliv automobilky na modernizaci města je patrný a naprosto nezpochybnitelný. Bez Ferrari by nebyl dobudován systém komunikací kolem města, V Itálii nejsou problémy pouze s vodou, ale i se stavem elektrické sítě a bez elektřiny prostě vyrábět auta nemůžete, proto Ferrari bylo a bude nuceno investovat i do této sféry.

Město Maranello začíná žít pravidelně v půl sedmé, když do raní směny nastupují zaměstnanci automobilky. Když se rozjede výroba, rozjede se i testování vyrobených automobilů. Testovací jezdci vyjíždějí na své oblíbené trasy, na kterých zkouší funkčnost právě dokončeného vozu. Kromě jízdní zkoušky mají také povinnost přezkoušet stav 53 kontrolních položek, proto musí provozovat i klasické české: "Pravej přední bliká, pravej zadní bliká, levej přední bliká, levej zadní bliká, světla svítí, stěrače stírají, ostřikovače stříkají."
PS: nezkoušejte jim na cestě stačit, stejně vám ujedou…

Když přijde čas oběda, začnou se zaměstnanci rojit u hlavní brány na ulici Via Abetone Inferiore, odkud to mají do své závodní jídelny jen kousek, doslova přes cestu. Ano, jako závodní jídelna zde slouží klasická restaurace Ristorante, kterou pravidelně navštěvoval Enzo Ferrari, a kterou můžete jako místo báječné večeře zvolit i vy. Pokud už se do Ristorante vypravíte, určitě si pečlivě prohlédněte výzdobu interiéru a můžete zkusit tipovat, na které židli sedával sám starý pán.

Pokud mluvíme o továrně automobilky Ferrari, nemůžeme pominout ani její sportovní oddělení. Gestione Sportiva je vlastně taková další samostatná továrna. S trochou nadsázky by šlo říct, že je továrna o velikosti továrny Lamborghini v Sant'Agatě Bolognese. Teprve když si uvědomíte rozsah celého Gestione Sportiva, dojde vám, že by Max Mosley se svou modlou – rozpočtovými stropy v F1, neměl zasahovat do tak náročného průmyslového odvětví jako je F1, ale měl by raději sypat ptáčkům krmení nebo si nechat nasypat od svých oblíbených dominantních vychovatelek.

Ferrari hojně využívá své obrovské výhody, kterou představuje testovací okruh Fiorano, který je v těsné blízkosti sportovního oddělení. Ferrari se snaží areály těchto dvou zařízení přímo propojit, ale stále se to ještě nedaří dle představ managementu automobilky. V době naší návštěvy se na testovacím okruhu Fiorano, konala aukce Ferrari: Leggenda e Passione 2009. To nám umožnilo dostat se do míst, která jsou zapovězená každému běžnému člověku, ale i mnohým majitelům vozů Ferrari.

Samotná aukce probíhala v hangáru, který Gestione Sportiva používá pro uskladnění závodních strojů a materiálu, ty pak přesouvá mezi jednotlivými velkými cenami Formule 1. V době aukce vnitřek tohoto prostoru obsadila polovina dražených vozů, kolekce dražených memorabilií, nezbytné zázemí pro dražbu v podobě přehlídkového mola, prostor pro zaměstnance aukční společnosti a chybět nemohl ani bufet s patřičně chamtivou obsluhou – měla problémy s počítáním peněz, které měla vracet nazpět. Druhá polovina vozů pak byla vystavena v přístřešku postaveném v těsném sousedství hangáru. Sedět na lavičce, vychutnávat chlazený nápoj a kochat se tvary Ferrari F40, Ferrari 288 GTO nebo Maserati MC12 Corsa, to je pocit pro bohy. Když si pak ještě uskutečníte svůj klukovský sen a u Ferrari F40 otevřete přední kapotu, levé dveře, pravé dveře a pak i zadní kapotu (není tak lehká jak si asi možná myslíte), ke štěstí už nic jiného nepotřebujete... No možná takový kus ryzího auta vlastnit, ale o tom až jindy.

Ferrari připomínalo ve volném prostoru před aukčním stanem svou současnou produkci čtveřicí vozů – 430 Scuderia, California, 612 Scaglietti a novinkou 599 GTB Fiorano HGTE. Ferrari též prozíravě myslelo i na prezentaci své budoucí produkce, když hostům aukce a přítomným novinářům přivezlo téměř až před nos testovací mulu nástupce modelu Enzo. O co déle testovací řidič přemýšlel na téma „co tu ti lidi sakra dělají“ o to rychleji převodovka zařadila zpětný chod, aby umožnila tomu popletovi za volantem zmizet z místa, kde je plno zvědavých lidí s fotoaparáty.

Pista di Fiorano není atraktivní jen tím, co se nachází kolem této trati, ale hlavně tím co se nachází uvnitř osmičky, kterou tato trať vytváří. Pokud se už dostanete za vysoké brány okruhu, musíte zdolat i další překážku v podobě závory, jejímž úkolem je zamezit vstupu nepovolaných osob do centra Fiorana (PS: dá se obejít, ale nesmí vás vidět trapně aktivní ochranka). Za závorou na vás čekají věci, o kterých jste snili, slyšeli mnohá vyprávění a legendy, ale nikdy jste si netroufali ani pomyslet, že byste se sem dostali. Centrum okruhu tvoří náměstí Piazza Michael Schumacher, kolem nějž je postaveno několik budov. Z nich jsou nejzajímavější dvě. Jedna s nich se jmenuje Sala Enzo Ferrari a najdete v ní obrovský sál pro tiskové konference, školení majitelů v jezdeckých kurzech a jiné podobné akce. Tou nejpodstatnější budovou, která se na náměstí Michaela Schumachera nalézá, je dům Enza Ferrariho, který Enzo v závěru svého života opouštěl už jen výjimečně.

A právě v těchto místech byl oficiálně zahájen program aukce Ferrari: Leggenda e Passione 2009. Krátkými proslovy se prezentovali organizátoři aukce, ale hlavní pozornost poutal někdo jiný. Objektem zájmu většiny hostů i novinářů byl Piero Lardi Ferrari, syn Enza Ferrariho. Piero působil trochu zakřiknutě, ale jinak velmi sympaticky. Piero mezi námi způsobil malou senzaci když svůj autogram, který mi věnoval, doplnil i vlastnoručně napsaným „CZECHFERRARI“. A to nebylo vše. Náš skvělý fotograf Michal Sakař bude zřejmě jediný novinář a fotograf na světě, který má na svém novinářském průkazu podpis nejen šéfredaktora serveru Czechferrari.cz, ale i Piera Lardiho Ferrariho. A mít oprávnění fotografovat vozy Ferrari od samotného pana Ferrariho, to je něco jako doložka nejvyšších výhod…

Po této neuvěřitelné akci pokračoval program demonstračními jízdami automobilů, které se účastnily dražby. Po Fioranu se nakonec proháněla zhruba jedna třetina vozů, které pak následující den mohli zájemci koupit v dražbě. Asi největší pozornost poutalo Ferrari 250 Testa Rossa, které se v neděli prodalo za rekordních 9.020.000,- eur. Svou rychlostí na rovinkách okouzlovalo Ferrari 275 GTB/C a svým zvukem jednoznačně vládlo Ferrari 356 GTB/4 (Daytona) Competizione Gr.4. Toto auto potkal docela nešťastný osud. V plném tempu ho majitel udržel celá čtyři kola. Problémy s motorem v pátém kole ho donutily zajet do boxu. Olej kapající na výfukové svody nevěštily nic dobrého, přesto se majitel odvážil po chvilce odpočinku ještě k jednomu výjezdu. To ovšem neměl dělat, protože krátce poté se za Daytonou objevil bílý kouř a pak už na Daytonu čekala jen odtahovka. Trochu nám zkazilo náladu, že slibované demo jízdy Ferrari 599XX a F1 z Corse Clienti se nakonec neuskutečnily, ale to nám nezabránilo užívat si privilegia trávit v tomto magickém místě tolik času.

Uvnitř Fiorana najdete také jeden stroj, který byste zde asi nehledali. Je to stíhačka – italská armáda darovala v roce 1989 automobilce Ferrari stíhačku F-104G, jako vzpomínku na souboj vůz F1 proti stíhačce, který se odehrál 21.11.1981 na letišti Istrana-Treviso. Proti F-104G tehdy nastoupil Gilles Villeneuve s Ferrari 126 CK a v závodě na 1000 metrů vyhrál.

A než Fiorano opustíme, musíme se ještě podívat k jedné budově. Stojí trochu zastrčená, asi 100 metrů nalevo od hlavní brány. Je zamčená a protože je bohatě prosklená, vidíme dovnitř, nikdo tam není, ale není to tak dávno od doby, kdy bychom zde mohli potkat Michaela Schumachera, jak cvičí svou fyzickou kondici. Fitness centrum, které si Michael nechal postavit v druhé polovině devadesátých let dvacátého století, je ve Fioranu stále, jen na zdech už nejsou Michaelovy fotky, ty jsou nahrazeny fotkami Kimiho Raikkonena (v květnu 2009 jsme ještě nevěděli, že sem Michael zamíří opět v srpnu, aby posiloval v rámci přípravy na svůj start v GP Evropy).

Když Ferrari na Fioranu neukázalo v akci své starší formulové monoposty, vynahradili jsme si to nahlédnutím do skladu a servisu klientských F1 z programu Corse Clienti .Vidět najednou více než 50 formulí se jen tak nepoštěstí. Ve velmi podobném skladu Ferrari vyhradilo vozům FXX. Na sklad pro 599XX se stále čeká.

Závod Mille Miglia byl jedním ze závodů, které položily základ slávě, na které maranellská automobilka staví dodnes. Původní závod Mille Miglia byl v roce 1957 zakázán (po nehodě, při které ve Ferrari přišli o život Alfonso de Portago, jeho navigátor Edmund Nelson a jedenáct přihlížejících diváků). Automobiloví nadšenci si ho však připomínají dodnes, v podobě rallye historiků s jedinečnou atmosférou. Stejně jako loni i letos projížděli všichni účastníci rallye i areálem automobilky Ferrari. Staré Bugatti, Alfy Romeo, Ferrari, Abarthy, Aston Martiny, BMW, Jaguary, Lancie, Maserati, Mercedesy, Talboty, Triumphy a další tvoří pestré startovní pole, které v tomto bohatém složení (kolem 300 aut) jen stěží uvidíte někde jinde. Kromě účastníků se na trase vyskytuje i velké množství fanoušků, kteří mají velmi zajímavé vozy, ale vzhledem k jejich datu výroby se ještě rallye účastnit nemohou. Jako divák máte neustále co pozorovat, neustále vás míjí nějaké zajímavé auto a i když už stojíte na jednom místě dvě hodiny, stále vás to baví. Jen když pak (doma v ČR) slyšíte dnešní fanoušky značky Bugatti, kteří by radši viděli velký omyl se jménem Veyron a ohrnují nos nad kráskami jako byly Type 35, Type 35 A, Type 37 nebo Type 37 A, říkáte si, co se stalo špatně a jestli si to opravdu Ettore Bugatti zaslouží.

Nemůžeme zapomenout ani na účastníky akce Corsa a Italia. Jedná se o skupinu majitelů vozů Ferrari, jednoho Lamborghini a jedné Alfy Romeo, kteří se pravidelně setkávají v holandské sekci internetového serveru Ferrarichat.com, Svůj výlet do Itálie měli perfektně zorganizovaný a kromě mírně provokativní návštěvy sídla společnosti Lamborghini Automobili, navštívili i aukci Ferrari: Leggenda e Passione 2009, Gallerii Ferrari, dva dny se pohybovali u trasy Mille Miglia a italskou kuchyni si užívali ve slavných reatauracích Montana a Ristorante.

Opět jsme v Maranellu a na nebi prosvítají hvězdy. V noci působí Maranello i Modena velmi nenápadným a klidným dojem, o to větší rozdíl přijde po rozednění. Město spí, hlídači si ve vrátnicích krátí svou napínavou službu sledováním televize (jednoho trochu provokujeme bleskem fotoaparátu, ale asi je zvyklý nebo jsme nepůsobili dostatečně narušitelsky) a zhasli už i v budově, kde se připravují motory pro Scuderii Toro Rosso (Scuderia Ferrari – Team clienti F1).

Maranello – město v severní Itálii (Region Emilia-Romagna, provincie Modena), 137 metrů nad mořem, 16,5 tisíce obyvatel, se nalézá 18 kilometrů od Modeny, která tvoří centrum oblasti. Maranello nejvíce proslavila automobilka Ferrari, ale také karosárna Scaglietti. Ferrariho přítomnost v Maranellu neznamenala pro město vždy jen radost, ale i komplikace. Když spojenečtí vojáci za druhé světové války cíleně bombardovali tovární haly Enza Ferrariho, přineslo to celému městu velké problémy. V bezprostřední blízkosti Maranella se nalézá město Fiorano Modenese, kde je umístěný testovací okruh Fiorano, který používá Ferrari pro testování cestovních a závodních aut. Ferrari pojmenovalo jménem svého sídelního města model Ferrari 550 Maranello (resp. 575M Maranello), aby tak vyjádřilo své pouto k městu, kde vznikají všechny automobily se vzpínajícím se koněm ve znaku. Návštěvu Maranella si užijí i ti, kteří autům moc neholdují. Jejich kroky většinou směřují ke krásnému maranellskému zámku, k Ville Rangoni Machiavelli Park, která se proslavila 35 sochami rozmístěnými ve volném prostoru parku, nebo kostelu (San Vitale) v centru.

Po rozednění míříme za hlavní konkurencí maranellských nadšenců. Ferruccio Lamborghini Museum sídlí v městečku Dosso (26 km od Sant'Agaty Bolognese). Za 10 eur vstupného vás expozicí provede sám synovec zakladatele automobilky s býkem ve znaku, pan Fabio Lamborghini. Reprezentativní přízemí vyplnují automobily, motory a jinými relikviemi spojenými s historií značky Lamborghini. Z výkladu zjistíte, že Lamborghini vyrábělo snad kromě kartáčků na zuby a hřebíků všechny ostatní myslitelné průmyslové výrobky. Dozvíte se, v jakých technických inovacích bylo Lamborghini první. Vazbu na moderní éru automobilky zde nehledejte. Expozici doplňuje i méně reprezentativní prodej suvenýrů v prvním patře muzea.

Návštěva tohoto muzea nám dala opět jednou pocítit výhody neorganizovaného cestování za poznáním. Skutečnost, že naše prohlídka byla spojena s prohlídkou cca třicetičlenné skupiny českých turistů nás moc nepotěšila, zprvu zaskočila a poté i docela znechutila. Někteří návštěvníci a jejich průvodce a překladatele v jedné osobě nevyjímaje, v hodinách slušného chování nejspíše chyběli. Škoda, že členové zájezdu, kteří přišli v tričku se znaky Ferrari, neslyšeli, jak se pan průvodce chlubí Fabiovi Lamborghinimu, že „nenávidí“ Ferrari (I hate Ferrari!)...

Realitu automobilky Lamborghini si uvědomíte ve chvíli, kdy máte možnost pozorovat chod výrobní linky. Jestliže Ferrari převáží karosérie od Scagliettiho na vzdálenost pár desítek kilometrů, Audi dováží pro Lamborghini připravené karoserie a jiné komponenty až z Ingolstadtu. A i tak se to finančně vyplatí. Pakliže ještě nedávno vznikaly trubkové rámy pro dvanáctiválcové Murcielago přímo v Sant'Agatě, dnes se již také dovážejí. V domácím závodě se provádí již jen závěrečná kompletace, čest Itálie tak zachraňují hlavně zkušené čalounice – vytvářejí krásné interiéry nových Lamborghini, které si v ničem nezadají s těmi, které vás budou obklopovat ve Ferrari.

Myslím si, že když se vysloví jména Valentino Balboni nebo Dario Benuzzi , mnoho lidí asi nebude moc tušit koho za těmito jmény hledat. Skalní fanoušci ale ví, že jsou to hlavní testovací jezdci v Sant'Agatě a v Maranellu. Valentino Balboni je od roku 1968 spojen s kvalitami vozů Lamborghini, Dario Benuzzi působí již 37 let u Ferrari. Když se vypravíte na návštěvu továrny Lamborghini, může se vám stát, že se potkáte právě i s Valentinem Balbonim. Nám se to podařilo zrovna v okamžiku, kdy potencionálním klientům ukazoval možnosti Lamborghini Murcielago LP-640. Na palubu tohoto vozu se povedlo proniknout i naší redakci. Ten, jehož jméno se nevyslovuje, využil životní příležitosti a vydal se na testovací jízdu s Valentinem. Po 15 minutách plně adrenalinového zážitku byli zpátky a děkoval Valentinovi. I my jsme Valentinovi poděkovali, že jsme opět v plné redakční sestavě, a sledovali, jak se náš redaktor souká ven z auta (aby taky ne, mě by museli tahat kladkou). Mám takový pocit, že na tu jízdu nikdy nezapomene a ještě jeho vnoučata budou nábožně poslouchat jeho vyprávění o testovací jízdě v Lamborghini Murcielago LP-640. (PS: pokud tento odstaveček hnul žlučí některým českým rádoby fanouškům aut, pak byl účel tohoto odstavce splněn)

Pokud přijedete do Modenského kraje, bylo by chybou, aby jste minuli San Cesario Sul Panaro. San Cesario Sul Panaro je průmyslovou části Modeny, ve které Horacio Pagani vyrábí stejnojmenné supersportovní vozy, které patří k tomu absolutně nejlepšímu, co vám může současný automobilový průmysl nabídnout. Sídlo automobilky je velmi nenápadné a ve vašem hledání vám může pomoci, že na jeho střeše vlaje vlajka země, ze které pocházejí kupci aktuálně stavěného vozu nebo právě očekávaná návštěva.

Automobily Pagani vznikají v továrně, jejíž velikost odpovídá množství vyrobených vozů. Stylově zařízený showroom, který můžete po předchozí domluvě navštívit, bezprostředně navazuje na dílnu, v níž dochází ke kompletaci vozů a v tomto prostoru také zákazníci finalizují své objednávky. S touto dílnou sousedí místnost, ve které se připravují karbonové díly. Ty pak putují k zpracování do autoklávu a k dalšímu dohotovení. Jedna z dílen je vyhrazena vozům, které majitelé posílají do Modeny za účelem provedení servisu. Na tyto dílny ještě navazuje sklad a přístřeší pro hotové automobily. Horacio již dnes pracuje na rekonstrukci jedné ze starších továrních budov v okolí Modeny, aby sem v budoucnu přesunul sídlo své společnost, neboť to současné již přestává stačit.

Poslední den naší výpravy jsme zavítali do Imoly. Imola má v mé paměti romantický nádech a je současně jednou z mých nejoblíbenějších tratí. Tato trať má svou poezii, bohatou historii, ale i velké emoce. Dostat se do míst, kde málem skončil život Gerharda Bergera a kde vyhasly životy Rolanda Ratzembergra a Ayrtona Senny (1960 - 1994), vás musí nutně poznamenat.

I my jsme se vydali do zatáčky Tamburello, kde jsme potkali Ayrtona Sennu. Seděl na podstavci, hlavu měl skloněnou a nic neříkal, ale přesto k nám mluvil. A lidé mluví k němu, nosí mu pravidelně květiny a na plot lemující trať připevňují velkému mistrovi vzkazy. Nemohli jsme nepřehlédnout kartičku, kterou mu zde nechaly jeho čeští fanoušci – Wish You Were Here… Ogla – Lenka – Lukáš Soviar, 1.5.2009.

Imola ale také dokáže šokovat, onen romantický nádech velmi rychle vyprchá, když přijedete k neudržovaným hlavním tribunám u cílové rovinky. Druhý šok nastane při pohledu na zdemolované staré boxy. Vedle již sice stojí nové, ale celé místo působí značně smutně. Charakter, ale i osud okruhu je dán převážně tím, že je prakticky součástí města, uvnitř okruhu lidé bydlí, odpočívají, hrají fotbal. Místo pro občasné návštěvy je to skvělé, ale pro každodenní život nepříjemné. Při naší návštěvě v Imole právě končil program Ferrari Challenge Europe, který byl vyhrazen jízdám členů Italského Ferrari Owners Clubu. Z našeho pohledu bude zajímavé porovnat nasazení místních borců s výkony, které budou předvádět nejen čeští účastníci zářijových Ferrari Racing Days v Brně. Vzhledem k našemu pozdnímu příjezdu jsme již nestihli páté místo Roberta Pergla v nedělním závodu Ferrari Challenge Europe. Tak snad příště.

A tím se naše italské dny završily. Cestou domů už nás čekalo jen několik kamionů závodních týmů, které se vracely za závodů v Itálii, včetně kamionu a autobusu českého týmu Menx, bouřka kombinovaná s průtrží mračen před Mnichovem, dobrá gulášová polévka a nerudná hostinská za Mnichovem a pak už jen česká realita.

Za ty čtyři báječné dny jsme toho viděli a zažili tolik, že jsem se po návratu domů chvíli bál, abych nebyl při další zdejší návštěvě zklamán. Pak jsem si ale začal uvědomovat, co vše jsme nestihli a neviděli a nyní již vím, že i naše příští návštěva Itálie bude hodně zajímavá. Musím přiznat, že jsem byl z celé výpravy nadšený. Možná jsem byl trochu na rozpacích, že se moje očekávání o realitě některých míst naplnila, ale nijak výrazně nepřekonala. Člověk už některá místa notoricky zná ze stovek fotek, které se vyskytují na internetu, a když je pak objeví ve skutečnosti, řekne si „jo jo tak by to mělo vypadat a vypadá“ a jdeme dál...

Emilia Romagna je fantastický kraj nabízející fanouškům automobilů bezpočet lahůdek. V kombinaci s přírodou, pohodovými lidmi, dobrým jídlem a pitím dává všem návštěvníkům možnost zažít a prožít jedinečný zážitek a zhmotnit své sny. Ten, kdo se do tohoto kraje může vrátit ve svém voze místního původu, pak zažívá ještě další rozměr tohoto jedinečného místa.

Pro mě osobně měla tato cesta za kořeny automobilky se vzpínajícím se koněm ve znaku své zvláštní kouzlo, protože nyní již mohu o sobě hrdě prohlásit: Byl jsem tam, kde se sen stává realitou!