Czechferrari.cz

Muže, kterého bychom mohli přejmenovat na Valentina Balboghiniho, jsme potkali již v rámci La Terra dei Motori Story '09 a udělal na nás obrovský dojem. Když nás pak svezl v novém Lamborghini Murcielago LP-640, byly to pro nás takové druhé vánoce v květnu.

Byl pátek a po dvou dnech strávených v ďábelském Maranellu jsme se vypravili do Sant'Agaty Bolognese. S Lamborghini předem domluvený plán zněl takto: fotografování, museum, Valentino Balboni. Ani jsme ještě pořádně nezaparkovali auto a už kolem nás procházel Valentino Balboni, legendární postava automobilů Lamborghini. Po krátkém přivítání se naše kroky na chvíli rozpojily. V recepci jsme chvíli počkali na Judith Sepp, dobrou duší PR oddělení Lamborghini, která se o nás již druhým rokem stará a spolu s ní jsme vyrazili do podnikového musea automobilů Lamborghini. Náladu nám trochu kazila právě probíhající „poklidná“ stávka (důvodem byl protest proti prodlužování doby odchodu do důchodu), která komplikovala některé běžné procesy, a o to více jsme museli ocenit snahu Judith zajistit nám maximum možného.

A tak se stalo, že si jeden předem důkladně vybraný jedinec z naší redakce již málem sedal do prototypu Lamborghini Reventon, když v tom se přiřítil trapně aktivní polostávkující zaměstnanec musea a celou akci zhatil. No nevraždili byste...?

Za chvíli se k mám připojil i Valentino Balboni. Po krátkém povídání (věděli jste např. že byl Valentino několikrát v Brně i v Praze?) nám podepsal dva modely – Lamborghini Miura SV a Lamborghini Gallardo Superleggera. První jmenovaný typ byl vůbec první vůz, který Valentino řídil jako zaměstnanec – testovací jezdec Lamborghini. A protože bylo pravé poledne, byl tu čas pro oběd. Je hodně úsměvné, že oběd v italské podnikové kantýně je lepší než oběd v řadě českých (a i drahých) restauracích. Nebo je to k pláči?

Když máte tu čest se pohyboval továrnou v Sant'Agatě Bolognese ihned zjistíte, že Valentino není produkt PR, on je skutečná osobnost. On s Lamborghini žije a všichni kolem něj s ním žijí a vzájemně se uznávají. Jen kolikrát se Valentino cestou na oběd zastavil a prohodil pár slov s kolegy a kolikrát pak odběhl od stolu než se dostal k samotnému jídlu. Chvíli poté co jsme usedli ke stolu již byla u Valentinova místa připravena konvička s jeho oblíbeným pitím – Coca Colou.

V dnešní době plné přetvářky, předstírání a neupřímnosti působí Valentino jako zjevení, jako protiklad všech těchto negativ, které nás dennodenně pomaličku zabíjejí.

Valentino Balboni se narodil roku 1949 a již v sedmnácti letech spojil svůj osud se značkou Lamborghini. Je až paradoxní, že značka, která prodělala za léta od svého vzniku tolik zvratů, pádů i úspěchů, má ve svém srdci člověka, který s ní zažil vše, to dobré i špatné. Mladý Valentino Balboni nastoupil do Lamborghini 21. dubna 1967 na post mechanika. V rámci této práce již tehdy testoval vozy Lamborghini, byť tak trochu neformálně a neoficiálně, když je mj. převážel mezi jednotlivými dílnami.

O pět let později, v roce 1972, se Valentinovi začal měnit život – to když byla odstartována jeho příprava na pozici testovacího řidiče. Den D nastal v září roku 1973, kdy tehdy 24-letý Valentino dostal za úkol otestovat Lamborghini Miuru SV (v úžasné kombinaci – černá karosérie, zlatá kola a bílý interiér). Bylo 10.00 h., venku bylo krásné počasí, Valentino byl za volantem a závora se zdvihla. Valentinovi v tu chvíli patřil celý svět.

Ferruccio Lamborghini sympatickému mladíkovi věřil a ten se mu za tuto důvěru odměnil nejlépe jak mohl – svůj úkol zvládl na jedničku a co je nejdůležitější, svůj úkol plní dodnes.

Valentino bydlí ve svém domě v malém městě, kde ho netrápí dopravní policie ani hustá doprava, ve zdejším klidu čerpá energii pro svou náročnou práci „lambo terapii“.

Pokud Valentino zrovna netestuje, v civilním životě používá vůz Audi. Jeho záliba v komfortních německých autech došla s příchodem Audi do Lamborghini toho pravého uspokojení. Valentino se přiznal, že kromě Audi má sbírku i 250 Lamborghini. A vy zkuste hádat jakých. Už víte? No jasně! Jsou to Lamborghini Gallarda LP550-2 pojmenovaná po Valentinovi. Valentino připustil, že důvody vzniku této edice byly spíše komerční (což obvykle v podnikání bývá, nebo ne?) než srdeční, ale výsledek snažení se při ladění tohoto vozu dostavil, protože Valentinova edice je nejpovedenější v celé historii výroby modelu Gallardo (resp. LP 560-4).

Přestože Valentino na běžné soukromé ježdění Lamborghini nepoužívá, je dle jeho slov pro každodenní použití bez problémů využitelné. Majitelé starších Lamborghini nemusí mít strach, že by své miláčky neudrželi v provozu, protože Lamborghini je schopné se postarat i o tyto vozy a zajistit jim kvalitní servis a díly (neuskutečňuje se přímo v továrně, ale ve vyhrazených speciálních prostorech). Pro majitele je možné udělat téměř cokoliv, když problémy dělá zejména dostupnost povrchových dílů karosérie.

Valentina inspirují spíše starší automobily než ty současné a proto nemůže překvapit, že jeho nejoblíbenější Lamborghini je model Miura. Pokud by si měl vybrat nejlepší barvu pro LP 560-4 (Gallardo), volil by oranžovou nebo klasickou žlutou. Zato pro Murciélago by volil nějakou diskrétní barvu, která dělá Murciélago elegantní, to však zároveň na první pohled dokáže Murciélagu zabránit ukázat všem okolo své výbušné svaly.

V této souvislosti nemohla nepadnout otázka na nástupce Murciélaga, jeho příchod, techniku. Valentino tuto situaci zvládnul s grácií a my se nic nedozvěděli, ale jiskra v jeho očích jasně napověděla... Dle Valentina bylo Murciélago (jehož poslední kousky sjížděly z výrobní linky v dnech naší návštěvy) jedno z nejlepších Lamborghini všech dob – sice již bylo generačně staré, ale skvělé svými vlastnostmi - na řízení, brzdami ...

Zajímavé a pro nás nezapomenutelné bylo i to, jak Valentino reagoval na naší otázku ohledně spolupráce a následném odkoupení studia Italdesign. Odpověď? „Nevím nic o Italdesign, ale italský design je OK.“

Lamborghini v červenci loňského roku slavnostně představilo nové výzkumné centrum „Advanced Composites Research Center“, jehož úkolem je výzkum a vývoj na poli kompozitních materiálů využitelných pro konstrukci automobilu. Lamborghini však s kompozitovými materiály experimentuje již od počátku osmdesátých let. Tehdy tu začal s karbonem pracovat Horacio Pagani, ano slavný Horacio Pagani produkující v nedalekém San Cesario sul Panaru (Modena) pod vlastním jménem jeden z nejlepších supersportů současnosti – Zondu. Paganiho poznatky se poprvé uplatnily na voze Coutnach. V roce 1983 vyjel experimentální Countach s šasi z karbonu. Karbonové díly pak proniky do sériové výroby v roce 1985. Valentino nám barvitě vyprávěl, jak se s Horaciem potkávali každé ráno, protože měli své pracoviště nedaleko. Horacio měl pokaždé poznámky s novinkami, které vymyslel a na kterých pracoval, a ukazoval je Valentinovi. Byl neúnavný, neustále pracoval, skoro nespal a zahrnoval testovací jezdce nikdy nekončícím přívalem nových dílů na otestování. Některá rána byla proto docela napínavá, když se Valentino obával jaké množství nových dílů zase Horacio vymyslel a bude je nutno otestovat. Proto i dnes, když se tito dva velcí pánové setkají, Valentino už z dálky na Horacia volá „nech ten papír v kapse!“

Hlavní zásluhu na přísunu moderních technologií do Lamborghini má (nyní) mateřská automobilka Audi. Ale ne vždy byla historie Lamborghini tak idylická, jako je nynější etapa existence automobilky ze Sant’Agaty Bolognese. Zatímco období pod vedením Chrysleru bylo pro Lamborghini vcelku dobré, na indonésko-malajskou éru Valentino moc rád nevzpomínal. S o to většími nadějemi se očekávalo co s Lamborghini provede Audi. Z počátku bylo mezi oběma stranami velké napětí, ale postupem času si všichni k sobě našli cestu a začali pořádně spolupracovat. Audi přineslo nové technologie, nový přístup k organizaci práce a velké množství věcí a postupů, které Lamborghini obohatily. Jen díky tomu se Lamborghini dostalo do kondice jako nikdy předtím. V Lamborghini pracují a pracovali vždy především lidé, kteří chtěli stavět jedinečná auta a to bez ohledu na to, kdo je zrovna majitelem továrny. Valentino říká, že ať je majitelem kdokoliv, vždycky to bude italská automobilka Lamborghini.

Valentina Balboniho jsme se také zeptali na to, jak cítí šance Lamborghini LP 560-4 v souboji s novým Ferrari 458 Italia. Dle Valentina jsou si současné supersporty hodně podobné, výkonem, vlastnostmi nebo i cenou. Běžný řidič dokáže tyto rozdíly vnímat jen minimálně. Co tato auta především odlišuje je jejich charakter. Lamborghini je exklusivnější (menší produkce) a výstřednější. Přitom Valentino zopakoval, že má raději auta tolik neprotkaná moderními technologiemi. Proto ani nepřekvapí a je to docela symbolické, že chvíli potom co zazněla tato slova, zazvonila na stole položená Valentinova Nokia 6310i a ne nějaký hypermoderní stylový předražený telefon.

A když už jsme u Ferrari. V počátku devadesátých let probíhala mezi Lamborghini a Ferrari zajímavá výměna aut. Do Maranella k Ferrari odvezli testovači Diablo a na oplátku dostali na testování Ferrari Testarossu. Obě automobilky tak měly šanci porovnat si své výsledky práce a dále se zlepšovat. V té době vznikla také slavná karikatura vzpínajícího se maranellského koníka znásilňovaného býkem ze Sant‘Agaty Bolognese (karikaturu najdete v galerii).

Tuto horkou karikaturu měl na svědomí Valentinův dobrý kamarád a spolu pak dostali „dobrý“ nápad - karikaturu zkopírovali a dávali ji za koberečky, sedačky, do odkládací schránky, zkrátka všude, kde se dalo a odvezli Testarossu zpět do Maranella. Stalo se co se stát muselo, zděšení maranellští žalovali vedoucímu testovacího oddělení Lamborghini, že utrpěli citovou újmu. Vedoucí si pozval Valentina na kobereček a vyčinil mu, v duchu se ale určitě taky smál. Tuto peprnou historku nám Valentino vyprávěl velice detailně a se zvláštní škodolibostí a slzami radosti ve tváři.

Valentino hovořil i o vzájemném vztahu testovacích jezdců z ostatních automobilek (Ferrari, Maserati, De Tomaso). O tom, jak se scházeli v jejich oblíbené restauraci jen kus od Sant‘Agaty Bolognese, kde si povídali, jedli, pili, bavili se a byli velcí přátelé. Ovšem jen do doby než sedli za volant svých vozů, pak z nich byli zase soupeři.

Zbývající čas jsme vyplnili fotografováním dvojice Lamborghini LP560-4 Superleggera a Lamborghini LP 550-2 Valentino Balboni. Tím se náš program u Lamborghini naplnil, nastal čas děkování a loučení. 3 hodiny jsme si tu připadali jako členové rodiny Lamborghini. Zvláštní a současně krásný pocit. Děkujeme!





Autor: Mgr. Jaroslav Hanus, Michal Sakař, Ondřej Vávra
Foto: Michal Sakař