Czechferrari.cz

Autorův úkol kvalitně popsat místo kde se rodí vozy Ferrari, aniž to vše mohl vidět na vlastní oči je velmi problematické. Proto rád využívám cenných postřehů Milana Štěpánka, který továrnu Ferrari v Maranellu navštívil v jeho poutavé vyprávění je doplněno jen krátkými doplněními.

Továrna Ferrari - Maranello

Továrna je situována přímo v centru Maranella. Městečko jako takové, kromě jakési keramičky, žije pouze značkou Ferrari. Automobily s černým koníkem jsou zde běžně na ulici k vidění stejně tak často , jako asi u nás BMW a Mercedes. Už při příjezdu do města na fanoušky dýchne ona bohatá historie značky, umocněná velkým modelem vzpínajícího se koníka na prvním kruhovém objezdu a dále sloupem s logem, který se tyčí z prostoru továrny .

Ferrari disponuje ještě jednou továrnou – karosárnou Scaglietti situovanou do Modeny. Zde se vyrábí karosářské díly, které nevyrábí Pininfarina, popř. které nestíhá Pininfarina vyrobit.

K maranellskému závodu patří slévárna hliníku, strojírna, lakovna, montážní linky, zkušebny motorů i hotových vozů, expediční oddělení a další oddělení bez kterých se pořádná automobilka neobejde – například a zejména administrativa.

Hlavní vstup do továrny je na Via Abetone, hned naproti největšímu Ferrari Storu (ukazatele ke vstupu do továrny ve městě nenajdete, ale k Ferrari Store ano). Hned po projití vstupní branou je po pravé straně malý showroom (ani ten není přístupný veřejnosti , pokud nejste novinář nebo zákazník) kde jsou k vidění trofeje, různé komponenty jak sériových vozů, tak i F1. Zde posléze proběhla registrace a bohužel i odevzdání všech věcí, kterými bychom mohli pořídit jakýkoli obrazový či zvukový materiál (včetně telefonů) . Po samotném vstupu do továrny mě okamžitě bouchlo do oka zaparkované Maserati Quattroporte, které jak jsem se dozvěděl, je služebním vozem Jeana Todta .

První naše zastávka směřovala do slévárny , kde nám byl představen postup výroby bloků motorů . Na tom by snad nebylo nic moc zajímavého, kdyby zaměstnanci slévárny nevypadali bez nadsázky jako chirurgové . Každý hotový a vychladlý blok zde okamžitě prochází náročným měřením a tlakovou zkouškou . Tyto operace se provádějí ručně, žádný automat . Samostatnou jednotkou tohoto oddělení , a pak i každého dalšího, byla divize pro Enzo. To jméno, ať v souvislosti se " Starým Pánem " nebo tou nádherou na kolech, se zde vyslovuje téměř s posvátnou úctou .

Naopak při obrábění těchto odlitků je hojně využíváno CNC strojů. Důvodem je snaha o dosažení maximální kvality. Menší odlitky jsou pak stále záležitostí lidské ruky, ale i tak je kvalita stoprocentní.

Další prohlídka směřovala do nové budovy v továrně hned vedle aerodynamického tunelu (přezdívá se mu zde křeslo) . Zde je umístěna motorárna a malá výstava historických i současných kompletních motorů. Jsou zde k vidění opravdové lahůdky, včetně F40, Enza atd. Škoda že nemohu doložit fotografiemi, je tam opravdu na co koukat. I návštěvníky které si sem továrna pustí, má dobře pod kontrolou. Celou motorárnu jsme si prošli, ale pouze z ochozu , který je kolem celé výrobní haly . Vidíte zde vše, ale opravdové detaily zůstávají dál výrobním tajemstvím .

Nyní díly připraveny na kompletaci, která probíhá v další hale. Zajímavostí je, že se vozy pohybují po lince vždy motorem dozadu (takže například vozy 575M M a 612 Scaglietti se musí otočit o 180 stupňů). Důvodem je racinalizace postupu a eliminace možného poškození karosérie. Ta je i tak chráněna krycími panely proti poškození. Do připravené karosérie se postupně montují všechny mechanické části. Vzhledem k vysokému stupni individualizace každého vozu je vysoký podíl ruční práce ideální racionalizační postup, s každým vozem jde současně karta, kde jsou všechny důležité údaje (objednávka, průběh výroby, závady a to jak byly odstraněny). V interiéru zpravidla čalouněném kvalitní kůži své umění předvede čalounická dílna.

Z motorárny jsme přešli do budovy , kde probíhá kontrola vozů a schvalování k expedici . Při přesunu sem se najednou ozval ohlušující řev a cca 1 m ode mne projelo Enzo !! Jediné co něm nebylo to pravé byla barva , tohle bylo totiž černé .Kontrola probíhá napřed vizuálně . Tři až čtyři mechanici kontrolují slícování dílů , kvalitu laku , interiér atd. Pokud sem přijde vůz třeba s lehkou odřeninou , jde okamžitě zpět do lakovny , kde se ovšem nestříká pouze poškozený díl , ale celý vůz znovu !!!

Pokud vůz projde touto první kontrolou následuje prověření v běžném provozu včetně předepsaného počtu kol ve Fioranu. Po návratu se odstraní případné závady, doladí se nastavení vozu, poté přijde ještě další test a pokud je již vůz bezvadný, je možno expedovat. Předtím se ještě samozřejmě zkontroluje zda nedošlo k nějakému poškození během testování. Vůz se umyje, nakonzervuje, nalepí se ochranné fólie, dovybaví nutnými dokumenty a vůz již čeká na svůj odvoz k dealerovi, popř. na přímý odběr klienta.

Další zajímavou kapitolou je tzv. hřbitov . Zde jsou vyhozeny a určeny k likvidaci zmetky, no zmetky, viděl jsem zde např. spoustu kol , které nebyly např. naražené nebo zkroucené, ale stačilo jen že logo Ferrari nebylo přesně uprostřed kola a už to bylo považováno za zmetek .

Poslední zastávkou byla budova, kde se v té době kompletovalo Scaglietti . Zde byl také již dříve zmiňovaný ochoz, ale dívat se na mechaniky byla opravdu pastva pro oči . Všechny díly jsou montovány v rukavicích kvůli případnému odření (samozřejmě mám na mysli konečnou ruční montáž), hraje zde hudba, všude jsou boxy s občerstvením pro zaměstnance .

To byla celá prohlídka továrny na sériové vozy , ale to hlavní mělo teprve přijít .

Viale Gilles Villeneuve - vývojové centrum F1

Před vstupem jsme samozřejmě opět odevzdali vše co jsme měli a málem i to co jsme neměli, a pak přišlo vážně to nejlepší. Tato prohlídka trvala sice jen 30 minut, ale bylo to něco úžasného. Na dvou stojanech hned vedle sebe byly dva monoposty (podotýkám že ne aktuální ale v té době loňské) na kterých pracovali vždy 3 mechanici. Chtěl jsem od nich zjistit alespoň nějaké informace, ale to by byl oříšek i pro Jamese Bonda. Jediné co vím, tak je cena volantu do F1 - 100 000 USD, ne vážně jsem se nepřepsal, je to tak!

Další, ale bohužel úplně poslední zastávka byla, jak to nazvat, zkušebna s brzdou. Zde jsme dostali klapky na uši, a po chvíli nám bylo jasné proč. Na stolici byl motor F1, před ním velké plátno a na něm běžela trať v Silverstone. Počítač motor roztáčel a brzdil přesně podle simulovaného průjezdu okruhem a porovnával data z telemetrie simulace a opravdového závodu .